„Bezpečná dávka“ je složitý pojem, který kromě vědeckých důkazů (toxicita) závisí na několika faktorech: například na hospodářských faktorech (náklady na odstranění nebo snížení expozice), faktorech týkajících se veřejného zdraví (celková zátěž společnosti způsobená nemocemi) a sociálních a politických faktorech (co považuje za přijatelné široká veřejnost a politici).

Obecně pro rakovinotvorné látky neexistuje žádná stanovená „bezpečná dávka“ a doporučuje se expozici v tomto ohledu zcela vyhýbat, a to například pokud jde o některé rakovinotvorné látky, na něž je možné při práci narazit, jako je azbest; u mnoha chemických látek v životním prostředí, jako jsou některé látky znečišťující ovzduší, však takovýto postup není možný. Evropská unie například zákazem všech typů využívání azbestu zamezuje expozici této rakovinotvorné látce. V některých případech je ovšem expozice tak nízká, že ji společnost v současnosti považuje za přijatelnou: například za účelem ochrany lidského zdraví stanovila Evropská unie pro částice (PM₁₀), složku znečištění ovzduší, dvě mezní hodnoty: denní průměrnou hodnotu PM₁₀ a roční průměrnou hodnotu PM₁₀ (a to ve směrnici 2008/50/ES o kvalitě ovzduší).