Lékaři, kteří pacienty, zvlášť děti, jež jsou na účinky ionizujícího záření citlivější, posílají na diagnostické výkony, které zahrnují ozařování (diagnostické rentgenové vyšetření, vyšetření počítačovým tomografem (CT) nebo scintigrafii), i ti, kdo tyto výkony provádějí, obvykle vědí, že by se ozařování mělo využívat obezřetně. Riziko vzniku rakoviny spojené s těmito výkony je obvykle velmi nízké, a je-li výkon odůvodněný, přínosy nad případnými zdraví škodlivými účinky převažují. Diagnostické výkony, které zahrnují ionizující záření, by se však měly omezit na případy, kdy na onemocnění existuje podezření, a neměly by se provádět například v rámci pravidelné „zdravotní kontroly“.

Důležité je také to, že se tyto výkony provádějí pro blaho pacienta, a že odmítnutí vyšetření může mít velmi vážné zdravotní následky, jestliže se z tohoto důvodu onemocnění nebo zranění nediagnostikuje či se diagnóza zpozdí nebo bude nesprávná. Provádějí-li se však tato vyšetření opakovaně, měli by pacienti svého lékaře požádat, aby ověřil, zda je každé z nich lékařsky odůvodněné, a pomohl tak předejít zbytečné expozici rentgenovému záření nebo tomografu. Někdy existují alternativy, jako ultrasonografie nebo vyšetření, při němž dochází k menší expozici, ale pokud jde o to, jaký typ vyšetření lékaři ke správné diagnóze potřebují, měl by člověk důvěřovat jejich úsudku.