Záření je energie v podobě vln nebo částic. Lze je rozdělit na dva hlavní typy: ionizující a neionizující. Záření, které má dostatek energie k rozkládání chemických vazeb a vytváření iontů, se nazývá „ionizující záření“. Poškozením DNA v buňkách může způsobovat mutace, které se mohou novými generacemi buněk přenášet dále, a v konečném důsledku vést k rakovině nebo mít jiné zdraví škodlivé účinky. Ionizující záření může mít formu částic, jako jsou částice alfa nebo neutrony, či formu záření, jako je záření gama nebo rentgenové záření.

Všichni jsme vystaveni různým dávkám ionizujícího záření z několika zdrojů, jak přírodních (kosmických nebo pozemských), tak umělých (např. zdroje záření v lékařství, jaderná energie, radioaktivní spad ze zkoušek jaderných zbraní provedených před mnoha lety). Ionizující záření se používá k diagnostice a léčbě onemocnění. Individuální dávka ionizujícího ozáření závisí na různých aspektech vašeho života, například na tom, kde žijete, zda jste byli ozařováni v rámci zdravotního výkonu a zda se s ozářením setkáváte v práci; typické způsoby ozáření se popisují dále.

Optické záření zahrnuje světlo a infračervené a ultrafialové (UV) záření. UV záření může poškodit živé buňky a způsobit rakovinu kůže.

Neionizující záření nemá dostatečnou energii na to, aby poškodilo DNA tak jako ionizující záření, ale energii do tkání nebo materiálů přenáší, například zahřátím. Na tomto principu fungují mikrovlnné trouby. Neionizující záření sestává z elektrického a magnetického pole, například mikrovln a radiových vln, ale i nízkofrekvenčních polí vytvářených elektrickými spotřebiči a elektrickým vedením.

Obrázek 1: Elektromagnetické spektrum.

Zdroj: Převzato z dokumentu Generálního ředitelství Evropské komise pro výzkum, vědu a inovace Health and Electromagnetic Fields: EU-funded research into the impact of electromagnetic fields and mobile telephones on health, Evropská společenství, 2005. © Evropská společenství, 2005.