Skupina přirozeně se vyskytujících vláknitých nerostů, které se díky svým fyzikálním a chemickým vlastnostem v současnosti komerčně využívají nebo se využívaly v minulosti. Azbest se používá k izolaci v budovách a jako složka v řadě výrobků, jako jsou střešní krytiny, vodovodní potrubí, hasicí roušky, plnivo plastů, obložení spojek a brzd, těsnění a brzdové destičky automobilů.
Hlavními formami azbestu jsou chrysotil (bílý azbest) a krokydolit (modrý azbest). Dalšími formami jsou amosit, antofyllit, tremolit a aktinolit.

K expozici azbestu dochází vdechnutím vláken:

• hlavně ze zamořeného vzduchu v pracovním prostředí,
• nejvyšší úroveň expozice nastává při smísení s jinými surovinami a broušení výrobků s obsahem azbestu brusnými nástroji zasucha,
• k expozici může také dojít při instalaci a používání výrobků s obsahem azbestu a údržbě vozidel,
• k expozici může také dojít v souvislosti s vlákny donesenými domů na oděvu lidmi, kteří pracují s azbestem.

Používání azbestu je nyní v Evropské unii zakázáno; v mnoha budovách je však stále drolivý chrysotil a/nebo jiný typ materiálů s obsahem azbestu a při údržbě, úpravách, odstraňování a demolici nadále dochází k expozici azbestu. Chrysotil se dále využívá v třecích materiálech, textiliích a k jiným účelům.