Používání většiny zdrojů umělého záření upravuje zákon. Tyto zákony obvykle povolují používání radioaktivních materiálů pouze oprávněným uživatelům. Stanoví přísné limity, pokud jde o případné úniky radioaktivních látek do životního prostředí. Vyžadují také, aby zaměstnavatelé řídili a omezovali ozáření svých zaměstnanců.

Ve zdravotnictví se ozařování obvykle používá, pouze když se lékař domnívá, že by pacient měl podstoupit konkrétní zákrok, kterým může být diagnostické rentgenové vyšetření, vyšetření počítačovým tomografem (CT), scintigrafie nebo radioterapie. V těchto situacích lékař posoudí přínos pro pacienta v podobě stanovení diagnózy nebo léčivého účinku v porovnání s mírně zvýšeným rizikem vzniku rakoviny v důsledku ozáření. Ve většině zemí existují pokyny, o které se lékař při svém klinickém úsudku může opřít.

Omezit expozici záření z některých přírodních zdrojů není snadné. To, nakolik jsme v důsledku přirozené radioaktivity hornin a půdy vystaveni kosmickému záření a záření gama, je do značné míry dáno tím, kde žijeme. Nejvýznamnějším zdrojem přirozené radioaktivity je doma i na pracovištích radon, a expozici této látce lze omezit.